LŽEME
autor: Daniela Indrová
Ztrácíš se.
Někde tam v svém nitru.
Pak sedla by sis k vodce.
(Nejlépe tak k litru)
A myšlenkami chceš
se bránit číhající ráně.
Necítila by ses líp
už na druhé straně?
Štěstí je prchavé
a stále mi uniká.
Jako když holčičky
přejí si poníka.
Žijeme ve lži,
jen co je pravda.
A svět je naruby,
za každým rohem skrývá se zrada.
Klamy a faleš,
točí se pořád dokola.
Jako když díváš se
na cvičeného sokola.
Falešné úsměvy,
pochvaly,podlézání.
Ale to všechno.....
Je prostě jen pusté lhaní.
Pravda je zubatá,
spoustu lidí už pokousala.
A tak přišla lež
a radši některé ,,detaily" vynechala.
Lidé jen klamou,
podvádí a mlží.
Kdo je opravdový přítel
potom poznáš stěží.
Říkat si pravdu,
už asi vyšlo z módy.
Tak radši zalžeme,
zapějme na sebe klamavé ódy.
Pak kdesi za rohem
krutá slova lítají.
A pavučiny lží
jako prachovkou smetají.
Pravda se,ale vždy ukáže.
Vždyť ,,lež má krátké nohy."
Neobstojí ani ten,
kdo ke lhaní má vlohy.
Časem se v tom zamotá,
pak není cesty zpět.
Už nemůže si vzpomenout,
kdy pravdu řekl naposled.
Pak všichni lidé odejdou,
vždyť v srdci mají v šrámy.
Už nemohou překonat,
že všechno byly klamy.
A proto radši pravdu,
nežli sbírku výmyslů.
Které se jen rozmnoží
a vše poničí bez rozmyslu.
 |
| DNES UŽ ZŘEJMĚ BĚŽNÁ VĚC... |
Žádné komentáře:
Okomentovat