SLOVA
autor: Daniela Indrová
Díváš se a nevidíš,proud
myšlenek zastírá tvou mysl.
A hledáš ve všem co spatříš
nejspíš mnohem hlubší smysl.
Slova proudí,jako řeka.
Někdo však tvrdou ránu
od nich stále čeká.
Plýtváme proudy palčivých slov,
která jsou někdy zbytečná.
Člověk už se pomalu diví,co
všechno vyřknou jeho ústa všetečná.
Kdyby radši někdy mlčeli
a jeden druhému naslouchali.
K porozumění by to stačilo
a nervy by si vzájemně necuchali.
Ale v tomto je lidská rasa
někdy tupější než kdejaké zvíře.
Pořád jen žvanit,
jako když kapky deště mizejí v díře.
Proudy a deště zbytečných slov,
valí se na mě prakticky denně.
A tak si říkám,že místo lidí
pořídila bych si někdy raději štěně.
To aspoň mlčí
a neskáče nikomu do řeči.
Tím taky neublíží a rozumí,
to vám i jeho majitel dosvědčí.
A proto bych byla radši,
kdyby lidi víc mysleli než mluvili
Pak by se totiž nestalo to
že by svým žvaněním někoho zranili.
TICHO
Žádné komentáře:
Okomentovat